Na návštěvě v Tebu: Recyklace není legrace

„A již se vinou pestrobarevné pruhy látek…“ Těmito verši Jaroslava Seiferta začala exkurze našich osmáků v místní firmě TEBO. Tím ovšem poezie končila. Sotva totiž tento novovčelnický podnik - jako jeden z mála českých výrobců - ustál záplavu levného textilu z Asie, čeká ho další výzva. A tou je povinný sběr textilu od ledna 2025. Od té doby už nepůjde jen tak vyhodit staré kalhoty do černé popelnice. Vytvoří se nový sběrný systém, na který přispějí sami výrobci. (Zde bych ironicky dodal: asi aby ještě hůř mohli konkurovat Asii, odkud k nám jde 95 % oblečení.)

Není tedy divu, že jádrem exkurze byl workshop zaměřený na recyklaci textilu. Byl názorný a ženy-instruktorky působily natolik důvěryhodně, že i Jáchym do „recyklačního koše“ ochotně odevzdal svou ikonickou kuklu. Během „procesu recyklace“ jsme se dozvěděli o rozdílech mezi tkaninou (mřížka dvou kolmých vláken), pleteninou a netkanou textilií. Ta má sice nejlevnější výrobu, ale je nejhůř recyklovatelná, protože kromě švů nejde trhat – dokonce ani Valče se to nepodařilo.

Když jsme my starší vzpomněli na to, že se kdysi ponožky štupovaly pomocí dřevěného hřibu, byli jsme si v očích osmáků za dinosaury. Poté holky zabodovaly v rozlišování přírodních a syntetických textilií. Kluci zpozorněli ve chvíli, kdy se řešil materiál silonek paní učitelky Skřivanové Houzimové. A bídu dostaly matky, které hned po zakoupení odstřihnou cedulku s cennými informacemi o materiálu mikiny. Pak totiž člověk na třídicí lince neví, kam ji zařadit.

Řada žáků využila možnost projít si část provozu. Někteří z těch, jejichž rodiče ve firmě pracují, byli překvapeni, kolik toho jejich mamka nebo táta musí zvládnout. Milovníci motorů viděli, že dnešní upgradované tkalcovské stavy mají řadu společných rysů s motory aut – písty, hřídele, silentbloky… Navzdory některým negativům má tato práce svou poezii. A proto končíme opět Seifertovými verši:

„Nikdy jsem neměl pocit pýchy, nikdy v chlapecké hrudi. Bohatí měli bílé cíchy, pruhované jen chudí.“

Dnes ale nikdo není tak chudý, aby si musel kupovat sešívané textilie. Není tedy lepší podpořit tradiční českého výrobce (TEBO funguje 160 let), než jásat na čínském AliExpressu nad tričkem za 90 Kč?