Díky kamarádce korálovce Žofce jsme se dozvěděli o mapě časových portálů, a tak jsme mohli cestovat minulostí.
Mapu se nám podařilo najít velmi rychle, takže jsme se mohli na výpravu vydat okamžitě.
První portál nás zavedl do prvohor, do časů přesliček vysokých jako stromy.
Než nám všudypřítomná voda nateče do bot, museli jsme spočítat, kolik roztodivných tvorů se zde zrovna nachází.
Cesta druhohorami byla pěkně nebezpečná. Čekali nás tu dinosauři.
A jestli si myslíte, že Tyranosaurus byl ten nejhorší, tak to se velmi mýlíte.
Nejhorší byli ti nejrychlejší, kteří byli navíc chytří a lovili ve smečkách jako vlci.
Měli jsme co dělat, abychom stihli utéct alespoň do úkrytu.
Díky filmu Doba ledová jsme lehce poznali tvory, kteří v tu dobu obývali Zemi.
Když nám nakouknete přes rameno, poznáte je určitě taky. A teď hurá do pravěku.
Tady jsme pračlověku pomohli nasbírat spoustu potřebných věcí.
Samozřejmě jsme nezapomněli i na něco k snědku
ve starověké Číně jsme navštívili barvírnu hedvábí a pro mistra barvíře jsme našli nové přírodní barvy...
Pampelišková byla zaručeně nejlepší.
Ve středověké gotice jsme se setkali se statečnými a věrnými rytíři, kteří ale také museli chránit slabé a bavit dámy.
Společně jsme si zatančili na dvorních slavnostech.
Jen tak mimochodem - náš nejlepší taneční pár můžete spatřit v plné parádě na divadelním vystoupení.
V novověku jsme se zastavili v období baroka.
A naším úkolem bylo rozpoznat rozdíly mezi tímto a gotickým slohem. Co říkáte, zvládli byste to?
V Americe 17. století jsme vpadli rovnou na Divoký západ.
Indiánští bojovníci tam zrovna pronásledovali skupinu banditů.
Najít je, nebylo vůbec snadné. Pán času se už o nás dozvěděl a naschvál všechny rozkouskoval a rozfoukal do okolí.
Devátou bránou jsme prošli zpět do Evropy, tentokrát do 18.století, doby osvícenství.
Ludvík XIV. - přezdívaný Král Slunce se právě rozhodl předělat zámek ve Versailles na sídlo vlády.
Samozřejmě chtěl i ten nejkrásnější park.
Nelenili jsme a pár návrhů jsme hned zahradníkům načrtli, abychom jim pomohli.
Na zastávce v 19.století jsme mimo osobností jako byl skladatel B.Smetana nebo budoucí prezident T.G.Masaryk poznali francouzského spisovatele Jula Verne. Byl zvědavý na naši fantazii. Ve 20.století zajímala pro změnu horolezce A.Hillary naše fyzička.
Víc jsme se tu nezdrželi. Šlo sice o dobu obrovského vědecko-průmyslového pokroku, který ale v mnohém ovlivnily dvě hrozné světové války. Tak jsme raději pospíchali domů zachránit zkamenělou Žofku.
Dobrodružství pokračovalo při stezce odvahy. Sebrat odvahu při překonání tmy nebylo nic proti sebrání vajíčka velké pavoučici.
Kromě překonávání strachu a různých strašidelných nástrah jsme se po cestě zkoušeli podepsat vším, co lidé používali v minulost při kreslení a během vývoje písma.
Třeba použití klacíku nebyla žádná hračka.
A zkuste se podepisovat redisperem, když slyšíte vytí blížících se duchů.
To je opravdu jen pro silné nátury.
Někdy to i ti nejstarší raději riskují pouze ve dvojici s kámošem.
Ale nakonec jsme to zvládli.
Uvázat mašličku se svým jménem na kostlivce?
To byl trochu oddech před další cestou.
I ti nejmenší tu ze sebe kapku toho strachu oklepali.
A pak že se nedá zapomenout hlava. Jeden z mrtvých rytířů by s vámi momentálně asi nesouhlasil. Kdo ví, kde jí zrovna hledá.
Na poslední zastávce šlo o podepsání křídou na tabuli. Všichni doufali, že ani trošku při psaní nezaskřípou. Hlídal tu bandita a nikdo ho nechtěl vzbudit.
A teď už rychle do pelíšku. Dobrodružství už bylo dost. Už aby bylo ráno, kde na nás bude čekat voňavý perník, který upekli Šikulové.
A bylo to jako v pohádce o broučcích - A spali. A spali.
I když už bylo sluníčko vysoko na obloze.
Datum vložení:15. 5. 2022 8:00 Datum poslední aktualizace:19. 1. 2024 10:52