Stezka Českou Kanadou

V pátek ráno jsme plni dobré nálady a energie nasedli v Jindřichově Hradci do vlaku. Čekala nás hodinová jízda úzkokolejkou, kterou jsme si všichni užívali. Vystoupili jsme v Kaprouně, kde jsme bohužel žádného kapra nedostali. A tak jsme hodili krosny na záda, udělali si první společnou fotku a vydali se na cestu plnou zastávek u různých kamenů. Po obědě na bizoní farmě na Rožnově jsme si dali neplánovanou zastávku u rybníka Pstruhovec. Štěstí, že jsou bezdrátová sluchátka tak chytrá, že umí hlásit svoji polohu... Odpoledne, kousek od prvního nocoviště, jsme došli k opuštěnému skautskému táboru ve skalách, u kterého jsme hledali kešku. Když jsme ji našli, paní učitelky nám prozradily, kde bude náš cíl. Bylo to nedaleko Stálkova, u rybníka Velký Troubný. Hned po příchodu jsme si postavili stany, rozdělali oheň a až do večerky vařili, odpočívali a hráli různé hry - třeba fotbal, volejbal nebo městečko Palermo.

Ráno po snídani jsme se po Graselově stezce vydali směr Český Rudolec, kde nás čekala malá Hluboká, pauza na oběd v místním pivovaru a samoobsluha pro nutné doplnění zásob a nedostatkového zboží, kterým byla již od prvního večera obyčejná čistá voda…

Při odchodu už jsme měli v patách pořádné bouřky a cíl až na vzdálené Zvůli - navíc to bylo pořád do kopce! Než jsme tam dorazili, zastihl nás slejvák, ale ten nás nezastavil a došli jsme se podívat až na známý kamenný útvar Ďáblova prdel - byli jsme vskutku nadšení (tuto skutenost si můžete ověřit na přiložené fotografii). Chviličku po tom, co jsme přišli na Zvůli, přestalo pršet - asi znamení, že bychom tu měli přespat. Nakonec jsme dostali možnost spát v chatkách, kterou jsme velice rádi využili. Bylo to také díky našim obětavým učitelkám, které spaly ve stanu. 

Poslední den utíkal rychle - naše cesta vedla přes Vysoký kámen (738 m), což je nejvyšší místo jindřichohradeckého okresu a tak už to pak bylo jenom z kopce. Ani jsme se nenadáli a už jsme seděli ve vlaku směr Včelnice, kde na nás čekali rodiče a doma nedělní oběd.

Za nás všechny to byl jeden z nejlepších výletů. I když to občas nebylo lehké a bolely nás nohy nebo záda z těžkých krosen, které jsme nesli na zádech, moc jsme si to užili. Máme spoustu vzpomínek, na které jen tak nezapomeneme. 

Text autorek Emči Koštové a Šárky Ouhelové doplnila Natálie Mansfeldová 

pro více fotografií - viz galerie školy/skola/fotogalerie-videa-1/2025-2026/stezka-ceskou-kanadou-1098cs.html